Vaše příběhy
Kubík
Těhotenství se synem bylo bezproblémové, o porodu už se takto bohužel hovořit nedá. Kubík se nakonec po dlouhém a komplikovaném porodu narodil akutním císařským řezem s hypoxií a traumatem hlavičky.
Vzhledem k tomuto jsme se synem prakticky od jeho narození docházeli na fyzioterapii a k dalším odborníkům, kteří sledovali, zda se vše vyvíjí tak, jak má. Ač se do Kubíkových 9 měsíců zdál jeho vývoj v naprostém pořádku, o měsíc později jsme uslyšeli diagnózu dětská mozková obrna.
Zhroutil se nám svět. Člověk o podobných příbězích slýchá v médiích, od svých známých apod. Lituje rodiny, které toto postihlo, ale ani v nejmenším si nedovede představit, že by to mohlo potkat i jeho... A najednou takový příběh žije.
Přes totální smutek, vztek, beznaděj a následně i vyčerpání se snažíte dělat maximum, co můžete, ale stejně pochybujete, zda to děláte dobře a nemohli byste dělat víc.
Ač jsem přesvědčená, že jsme od začátku měli ohromné štěstí na odborníky, kteří nám pro syna sestavovali léčbu, celé jsem to vnímala jako jeden velký chaos a obrovský strach z neznáma. Chyběl mi komplexnější pohled na náš problém, předání zkušeností, pocit sounáležitosti, a v neposlední řadě i psychická podpora. Tohle vše jsem získala už při první (a samozřejmě i každé další) návštěvě Rané péče Třebíč u nás doma. A jako bonus se v mém životě ocitly osoby, které doslova srší pozitivní energií, mají obrovské pochopení, erudované rady a dávají mi jistotu, že všechno zvládneme a nejsme na to sami. Děkujeme, že tu pro nás jste!
maminka Kubíka
Tomášek
Tomík se narodil v 8. měsíci těhotenství císařským řezem. Do 1 roku věku byl normálním miminkem. Smál se, snažil se komunikovat, opakoval a byl veselý a hravý. Ve 14 měsících se stal zlom a Tomík se nám úplně proměnil. Z veselého a zvídavého dítka, se stalo dítko, které nás začalo ignorovat, vůbec nás nevnímal, začal se nám stranit, přestal mluvit a začal mít svůj svět. Začali jsme mít podezření na poruchu autistického spektra, což se později potvrdilo.
Hned při tomto podezření nám bylo doporučeno začít spolupracovat s ranou péčí. Oslovili jsme tedy Ranou péči Třebíč. Už z prvního telefonátu jsme byli ohromeni a nadšeni s jakou ochotou a empatií jsem se setkali. Při první návštěvě mi bylo vše vysvětleno, co se týče diagnózy, spolupráce a toho, čeho bychom chtěli dokázat. Byla jsem uklidněna, že máme dobré vyhlídky. Jsou to 3 roky, co spolupracujeme a za tu dobu jsme s Tomáškem udělali velké pokroky. S jistotou mohu říct, že kdybychom jsme se v tom museli plácat sami, tak bychom nebyli tam, kde jsme teď.
Od první návštěvy jsem se setkala s ochotou, pomocí a vstřícností. Po každé návštěvě a díky odborným radám, jsme téměř vždy měli maličký pokrok do další návštěvy. Informace a materiály, které nám byly poskytnuty pro nás byly velkým přínosem. I mimo návštěvy, když jsem něco potřebovala nebo se trápila, vždy jsem se dovolala a ochotně mi pomohli.
Jsem nesmírně vděčná, že taková organizace existuje. V takové situaci víte, že se můžete na někoho obrátit, nejste v tom sami a nemáte pocit, že někoho obtěžujete. Určitě mě samotné to velmi pomohlo i po psychické stránce, vždycky nás povzbudili a ujistili, že neděláme málo. S Tomíkem si vedeme dobře, těšíme se na další společné návštěvy a nesmírně děkujeme naší rané péči!
maminka Tomáška
Vilík
Vilík se narodil jako zdravé miminko v termínu. Porod byl velice rychlý, do hodiny od příjezdu do porodnice byl na světě zdravý, krásný a tolik chtěný chlapeček. Vilík se jako miminko vyvíjel naprosto bez problému, po pohybové stránce byl dokonce před svými vrstevníky – v 7 měsících se poprvé postavil v postýlce, po 10. měsíci udělal první samostatné krůčky. Ze začátku jsme nic zvláštního nepozorovali.
Po 18. měsíci věku jsme si začali všímat, že nereaguje na své jméno, odmítá navazovat oční kontakt, projevuje se v kolektivu dětí odlišně oproti svým vrstevníkům. Postupně začala regrese dříve naučených věcí – dá se říct, že ze dne na den zapomněl, jak dělají zvířátka, jeho první slova jako táta, máma, ahoj najednou neexistovala. Z Vilíka se stalo neverbální dítě a jediná forma komunikace bylo vodění za ruku, kterou pokládal na věc, kterou zrovna chtěl.
Po druhém roce jsme se sami začali aktivně zajímat o to, co můžeme udělat pro jeho rozvoj. Měli jsme velké štěstí, že jsme narazili na ty správné lidi. Ať už to byl klinický psycholog pro potvrzení našich obav (porucha autistického spektra), speciálně pedagogické centrum pro podporu asistence do MŠ, logoped pro pomoc s prvními slůvky, tak v neposlední řadě i raná péče z Třebíče.
Paní Markéta k nám začala pravidelně dojíždět od srpna 2025, pomáhá nám pracovat s rozvojem syna nejen v domácím prostředí, ale i v MŠ, kterou Vilém od září navštěvuje. Byla a je velkým přínosem a rádcem nejen nám, ale i pro paní učitelky a asistentky, psychicky podporuje nás všechny, že to všechno zvládneme.
Vilík si Markétu zamiloval, těší se z každé návštěvy a my jsme neuvěřitelně vděční, že je naší součástí. Vilík začal projevovat zlepšení. Díky trpělivosti, radám a nácviku jsme se zbavili plen. Nacvičujeme dvouslovná spojení, porozumění, trpělivost, výdrž u jednotlivých činností…
Momentálně je Vilémkovi 3,5 roku, stále není jako ostatní děti, ale už má slovní zásobu čítající několik desítek slov a je schopen říct si o to základní. Každá z návštěv rané péče nás neskutečně nabijí optimismem a nadějí, že Vilík jednou bude schopen vést normální život.
maminka a tatínek Vilémka
Filípek
Před 5 lety se nám narodil krásný klouček Filípek. Vyvíjel se jako zdravé miminko a náš svět rozzářil. V necelých dvou letech u něj vyvolalo horečnaté onemocnění autistický regres a my si od doktorů vyslechli diagnózu dětský autismus. Byli jsme zmatení, smutní, nevěděli jsme, co máme dál od života očekávat.
Bylo nám doporučeno kontaktovat některou z raných péči. Vybrali jsme si Ranou péči Třebíč, i když se naše bydliště nachází na pomezí jejich působnosti. Hned po prvním kontaktu a schůzce jsme věděli, že jsme zvolili správně. Věděli jsme, že jsme se dostali do péče kvalitních a kvalifikovaných pracovníků, a hlavně srdečných lidí.
Dámy z Rané péče Třebíč nám neskutečně pomohly nejen se v začátcích zorientovat ve všech dostupných službách, dávkách a pomoci, ale jejich služby nám pomáhají doposud. O psychické podpoře v občas velmi náročných situacích nemluvě. I díky nim a jejich obdivuhodnému přístupu ke své práci se můžeme nyní radovat z velkých Filípkových úspěchů. Podařilo se nám jej zařadit do běžné mateřské školy s podporou asistenta, krásně spolupracuje při učení, začíná používat slabiky a slova, je více samostatný... A za to vše vděčíme velké podpoře a radám ze strany rané péče.
maminka Filípka