22. května 2025 Napsali o nás

Díky rané péči jsem zjistila možnosti

Ve čtvrtek 22. května 2025 vyšel v Horáckých novinách rozhovor s paní Skalovou, maminkou dvou chlapců s postižením.

Díky rané péči jsem zjistila, jaké možnosti pro syny existují, říká paní Skalová

"Raná péče, terénní sociální služba pro děti s hendikepem nebo ohrožením ve vývoji do 7 let, pod Oblastní charitou Třebíč pomáhá v našem regionu 100 rodinám. Jednou takovou rodinou jsou i Skalovi z Horní Myslové u Telče, do které se dva mladší synové ze tří narodili s kombinovaným postižením. O jejich situaci jsme si povídali s jejich maminkou.

Popíšete nám, jak začal váš životní příběh?

U druhorozeného Dominika bylo v těhotenství všechno v pořádku. Přesto, když se narodil, tak asi druhý den přestal dýchat. Nejprve to vypadalo, že z toho nic nebude. Uběhl rok a Dominik dostal febrilní křeče. Tím to všechno začalo. Na magnetické rezonanci mu ve 2 letech odhalili zmenšený mozeček, takže celkově zasažený byl i pohybový aparát. Když se dozvíte takovou diagnózu, je to jako dostat pořádnou facku. Vystávají otázky. Co to pro nás znamená? Co teď budeme dělat? Z vysvětlení jsem s manželem měli jako těla bez duše. Nechápali jsme, co se děje. A aby toho nebylo málo, tak asi za měsíc po stanovení synovy diagnózy dostal manžel mozkovou příhodu. V tu chvíli jsem mu řekla, ať se postará sám o sebe a péči o kluky nechá na mě. Hlavně ať zase můžeme fungovat společně.

A co váš třetí syn Davídek?

Když jsem čekala Davídka, tak se těhotenství zdálo být v pořádku. Po porodu mi ovšem doktoři řekli, že asi bude mít nějaké postižení. Nechopili jsme to. Když mu byly 3 měsíce, jsme k němu začali s rehabilitací, i když ještě neměl přesnou diagnózu. Na genetickou rezonanci jsme čekali asi 2 letech. Tam se zjistilo, že má stejnou diagnózu jako jeho bráška. S tím už se nějak žít budeme, a začali jsme tím pracovat.

Bylo pro vás těžké přijmout a vůbec pochopit podstatu diagnóz?

Nejprve přichází šok. Člověk se sám sebe ptá, kde udělal chybu. S dnem diagnózy jsme se ale konečně dozvěděli, co budeme dělat dál.

V jaký okamžik do vašeho života vstoupila služba Raná péče Třebíč?

Po Dominkově magnetické rezonanci jsme dostali kontakt na rehabilitaci, logopedii a ranou péči. V tu chvíli jsme vůbec nevěděli, co to je. Nejprve jsme potřebovali vstřebat informace a pak Ranou péči Třebíč oslovili. Když za námi dvě pracovnice služby přijely, vysvětlily nám synovu diagnózu lépe než doktoři. A nejen to. Služba poskytuje rodinám se specifickými potřebami psychickou pomoc, skutečnou oporu, klíčový informační servis a zázemí. Zároveň nejrůznějšími způsoby přispívá k jejich všestrannému rozvoji. Jen díky ní jsme zjistili, na co všechno máme nárok, a spoustu věcí nám ještě k tomu přímo dokázali zařídit. Jsem opravdu ráda, že jsem je kontaktovala.

Jakých možností v rámci rané péče využíváte?

Pokud nejsme nemocní, tak za námi každý měsíc tak na 2 hodiny přijede paní Andrea a doveze nám hračky a nejrůznější pomůcky. Povídáme si o tom, co se má dělat jinak a co naopak trápí. Když je tepleji, můžeme i ven a na procházku na kolech. Na dané rané péči jsme také získali speciální vozítka, díky nimž procvičují ruce, nohy i mozeček. Jeho pravidelné jízdy po trati ho opravdu baví. Kromě toho se taky se skupinkou setkání pro rodiny, např. hipoterapie. Dále se konají přednášky, víkendovky, nebo třeba víkendový pobyt do hotelu Vír, kde je postaráno jako o klienty, tak i o nás rodiče. Můžeme si tam malinko odpočinout a chvíli pro sebe neřešit své příběhy a každodenní starosti s ostatními rodinami.

Jak vypadá váš běžný den?

Od pondělí do pátku je nejhorší ten ranní rituál, kdy musíme být už před půl osmou u auta a vyrazit. Snídaně, svačina, oblečení, čištění zubů, to vše je na mě, takže vstávám už v 6 hodin. Nejprve odvážím Davídka, pak Dominika na stacionář Danika. Danik je v Třebíči, Dominik je ve speciální škole v Telči a Davídek chodí s běžným asistentem, ale zatím už půjde do školy. Co se týče škol, školek i lékařů, neustále někde jezdíme. Odpoledne ve tři čtvrtě na dvě vyzvedávám Dominika ze školy. Davídka si vyzvedne manžel a jako posledního Davídka ve školce. Chystáme pak doma jídlo, kluci si hrají, večer následuje koupání a jde se spát. Aby v zimě nebylo málo pohybu, tak každou neděli chodíme cvičit do tělocvičny. A když je sníh, tak jezdíme na sánkách. O víkendech naštěstí máme volnější režim, což hned představuje úlevu.

Co nebo kdo vám nejvíce pomáhá při každodenních starostech?

Určitě nejvíce moje mamka. Ta si je vezme k sobě, u ní je vezmeme do hracích koutků v království a jsou tam spokojené. Pomáhá i manžel a máme také skvělého dětského lékaře.

Pečování je náročné. Máte prostor starat se o své psychické a fyzické zdraví?

Zařídila jsem si brigádu. Takže když se potřebuji zrelaxovat, zkrátka vypnu mozek, tak odejdu do práce. U toho si odpočinu. A když jdeme doma a kluci se třeba malují, tak si taky maluju, takový to umělecký relax pro dospělé, a vymalovávám si s nimi. Anebo přerovnávám skříň. A když můžu, tak manžela pohladím a je třeba za kamarádkou na kafe. Je potřeba si s někým zkrátka promluvit.

Čím se kluci rádi baví?

Dominik má svoje plastová zvířátka a hraje si na zoo a Davídek nejvíce magnetická stavebnice. Nejspokojenější ale jsou u vody. V Chorvatsku u moře, tam si jsou opravdu jako ryby ve vodě. Letos plánujeme leteckou cestu do Bulharska.

Doporučila byste službu rané péče ostatním?

Stoprocentně. To se mi právě nedávno i stalo. Když Dominik nastupoval do školy v Telči, byla tam jedna vystrašená holčička s autismem a babička a paní učitelka, která by jim pomohla. Vysvětlila jsem jim, co služba rané péče je a předala jsem i kontakt. Sama jsem díky rané péči zjistila, jaké všechny možnosti pro syny a pro nás jako rodinu služba skýtá, a těžím i pracovními, odbornými kontakty dodnes.

Lucie Málková"

https://www.horacke-noviny.com/